21. Generace

Informace

Tato stránka je můj subjektivní názor na generaci 21. století. Jedná se hlavně o děti do 12 let, ale týká se to i starších dorostenců. Pokud s touto teorií nesouhlasíte, je to váš názor, který vám nebudu brát.

Tuto teorii si zakládám na dlouholetém (Spíše členstvím) sledování této komunity.

Obecná polemizace

Moderní dítě je z 60% obětí internetu. Může za to jak dnešní doba techniky, tak rodiče (ti obzvlášť).

Rodiče si neuvědomují, že dítě je ve svém růstovém věku jedním velkým příjímačem informací, jenž zprostředkuje do své osobnosti.
Tzn. dítě je na internetu "vychováváno", je ovlivňováno názory, etikou a standardy, které jsou užívány na internetu, ale mimo virtuální svět se berou jako individuální výčnělky -> Nepoužívají se a nejsou společensky uznávané.

Příklad

Pokud si vymyslím příklad, kdy 8 leté dítě může být omezenou dobu na počítači, na kterém si může dělat co chce. Od hraní her, po prohlížení internetu. Je zde fakt, že dítě, jenž je náchylné ke snadnému přísunu informací, z důvodu svého rozvoje (Zvířata se učí lovit, bránit, hledat potravu, ostražitosti a instinktu od své matky, nová generace to má internetu a her) a následné stavbě osobnosti a přirozených dovedností. Samozřejmě, když budou dvě děti z odlišných rodin hrát stejnou hru, mít stejnou výchovu i ostatní aspekty, každé bude mít odlišnou osobnost, ale obě osobnosti budou založené na základech příjímaných právě z virtuálního světa.
Když si představíme, že dítě zabíjí ve hrách plno lidí, potvor a závodí s auty agresivním stylem, který se mu absolutně líbí, buduje si nejen tendenci provozovat stejný styl v pozdějším věku podvědomě, ale vytváří si návyk opakovat a zkoušet nové agresivnější styly, protože mozek to vyžaduje.

Počítačové hry

Virtuální hra je obrovský rozvíječ mozku. Při hraní her si trénujeme všechny možné dovednosti.
Když závodíme, trénujeme pozornost, přesnost a předvídání. To vše pod tlakem rychlosti, jenž na nás závod vyvíjí. Když nás předjede soupeř, chceme ho dostat znovu, agresivnějším způsobem (jelikož naše zvířecí instinkty nás nutí k rivalitě) aby si pamatoval, že my jsme tu pány a ať už to podruhé nezkouší.
Při střílečkách si zase uvolňujeme stres, rozvíjíme znovu přesnost pod tlakem přicházejících nepřátel a hledáme další cesty příběhu.
Logické hry jsou úžasné v rozvoji logiky. Když se člověku líbí, rozvíjí nejen logiku, ale i vytrvalost, zvyšuje naši inteligenci s počtem vyřešených úkolů a nárůstá nám tendence vyhledávání dalších úkolů.
Rozvojové hry pro děti jsou k ničemu, protože se k dětem chovají jak ke zvířatům bez mozku. Nesnaží se jim podat výzvu, kterou by měli splnit pro dosažení toužebné odměny, ale vodí je za ručičku většinou pohádkovým příběhem k nezaslouženému vítězství.
Existuje druh her nazývaný RolePlay, jenž vloží hráče do role postavy o kterou se stará a vylepšuje její schopnosti. Tyto hry jsou na jednu stranu výbornými rozvíječi sociálního smyslu, ale na druhou stranu ukotví hráče ve virtuálním světě, který se snaží vyšlechtit svou postavu do nejlepších možných parametrů. Při dosažení vítězství je hráč spokojený a většinou opustí hru, ovšem mnoho nich si vytvoří postavu novou, odlišnou třeba v druhu zaměření (z rytíře na lučištníka) a snaží se vyšlechtit i tuto novou.

Závěr

Nechat dítě hrát na počítači je jednak pozitivní, ale i negativní výchova. Rozvíjí dětem jejich schopnosti, ale degeneruje jejich společenský rozměr jak ve virtuální realitě, tak v normálním světě.

Vývoj

Děti vychovávané na internetu jsou často členy různých komunit. Dokonce většinou zakládají komunity vlastní založené na jiných komunitách, upravené pro jejich představy. Snaží se učit novým věcem, které jsou pro rozvinutější mozky. Téměř nic se nenaučí a skládáním různých zdrojů se snaží dokázat svůj potenciál v daném směru.

Snaží se kopírovat styl ostatních a tím docílit svého začlenění se do komunity. Jejich přirozené dětské chování je ale spíš odlučují od komunity.

Dopad na budoucí život

Děti nejsou kolektivně aktivní v normálním životě (nemusí znamenat nedostatek sociálních zkušeností, třeba já se od své přirozené společnosti distancuji kvůli jejich způsobu vyjadřování a přirozené "mentality"), mají v hlavě jen virtuální svět, protože si k němu vytvořili rozvojový návyk (chtějí se dále rozvíjet, neumí se rozvíjet jinde než ve virtualitě). Někteří zanedbávají své kamarády, jiní ne. Ovšem myslí si o nich, že jsou to nevyvinuté lidské opice a oni jsou díky virtuálnímu světu géniové ve svém prostředí. Jsou neuvěřitelně sebevědomí, co se virtuálního světa týče. Rozvojový návyk tlumí sociální požadavky a děti se nepotřebují stýkat s okolím.

Děti ve věku kolem 15 let mají tendenci sebe-litování. Hledají způsoby (styl, muzika, hra, mluva, písmo, barvy) k vyjádření svých pocitů. (Přiznám se, byl to i můj případ, jenže já byl schopný tlumit svoje pocity. Nevyjadřoval jsem najevo své potřeby a budováním psychologických poznatků jsem pomáhal sám svojí psychice)

Prevence sociální brzdy

Rozhodně děti v útlém věku hlídat. Hrát jejich hry s nimi a ptát se jich, proč ty hry hrají a proč je hrají takovým způsobem, když to není správné. Děti si uvědomí, že jejich zábava je špatná, neměli by si z ní brát příklad a uvědomí si, že je to jen zábava. Časem by se od her měli odloučit sami, díky sociálním potřebám (začnou chodit víc ven).

Je ovšem nutno dát pozor na sociální dopad, který se může staršího dítěte týkat. (Ostatní pijou alkohol, kouří cigarety a dělají špatné věci, nechci být mimo skupinu, chci být v jejich společnosti, musím dělat to co oni)

"Léčba"

Děti (ve věku kolem 15 let) zasažené výchovou počítačem by si rozhodně měli promluvit s psychologem, sám nevím jak bych jim z jejich problému pomohl, jelikož se mnou nikdo můj problém neřešil a vyřešil jsem ho sám se sebou.

Musí je někdo vyslechnout, musí vědět, že jim někdo rozumí a ví že mají v hlavě ohromný guláš nezpracovaných informací (Za den mozek, který prosedí cca 3 hodiny na internetu sesbírá extrémní množství informací, které stihne zpracovat nejdřív až druhý den. A jelikož druhý den se dostaví další nával, nestíhá mozek zpracovat vše).

Děti takto zasažené mají většinou zvýšenou přirozenou inteligenci, která je ovšem využita k dlouhodobému třídění informací.

Závěr

Toť ode mě vše. Moje první teorie je poněkud obsáhlá a strávil jsem nad ní hodně času. Poznatky zde uvedené jsou postaveny na mé osobnosti a odvozeny díky mým psychologickým zkušenostem. Sleduji chování jedinců na internetu přes 5 let a základní scénář chování dětí na netu je vždy stejný. Doufám, že tento materiál nebudou číst hovada, které mu nerozumí, ale lidé, kteří se chtějí dozvědět něco zajímavého, sepsáného někým, koho se to také dotýká.

Zdraví ffredyk :-)